Obrázky draka se dnes nacházejí v pohádkách a folkloristice nejrůznějších především asijských národů. V Asii je drak výrazně podobný hadu, má tři až čtyři drápy (Japonsko, Čína) a nemá křídla. Na blízkém východě má krátké nohy. V Evropě je jeho podoba rozmanitá: U Skandinávců a Keltů jsou častí např. dvounozí draci. Mnohým jsou společné špičaté uši. Už ve starém Egyptě se drak - podobně jako u Keltů - objevuje zapletený do sítě plné uzlů. Zde stejně jako tam mají draci tlamy podobné zobákům. Většinou je to had proměněný v nestvůru. Nejstarší keltské obrazy draků se nacházejí na opascích a pochvách mečů ze 4.stol.př.n.l., často jsou tito draci vyobrazeni v párech.
Draci jsou strážci pokladů. V Číně drak přináší déšť, je to bůh sídlící ve vodách a můžský princip. Drak chrlící oheň, který se možná vyvinul z rohatého hada plivajícího jed či oheň, má u Keltů roli strážce ještě silnějšího než had. Jak vyplývá z pohádek, drakům se přinášely oběti. Keltský drak je stejně jako egyptský tradičně spojen s válečným jednáním. Symbolizuje válečnou moc a stává se dokonce hrdinou.
Ve Walesu je červený drak od roku 1901 národním symbolem a na bílo-zeleném podkladu je od roku 1935 oficiálně vyobrazen ne velšské národní vlajce. Tato vlajka s drakem nechybí na žádné slavnostní příležitosti a je nejoblíbenějším suvenýrem turistů.